Viktor Preiss: "Vymyslet originální pohádkový příběh je kumšt."

Vaše cesta k této pohádce nebyla jednoduchá, co vás nakonec přesvědčilo, že jste roli hodináře přijal?
Byla to souhra různých okolností – jednak mě pan producent Berčík oslovil
jménem Jitky Rudolfové téměř dva roky před začátkem natáčení a v jejich
průběhu se podařilo dát dohromady skvělé obsazení. Já se tak ocitl ve
společnosti mladších kolegů, kterých si vážím a mám je upřímně rád. To
asi rozhodlo.

Jaká je Jitka Rudolfová režisérka? V jakém duchu se nesla spolupráce s ní?
Jitka Rudolfová pracuje tiše a nenápadně - až tak, že jsem se musel průběžně ptát, jestli je spokojená s tím, co a jak dělám. Odpověď zněla, že by se ozvala, kdyby bylo něco špatně. Takže mi nezbylo než tomu věřit...

Hodinář není úplně kladná postava. Jak se vám hrál? Neměl jste chuť udělat z něj v pohádce většího dobráka, než jak ho Jitka ve scénáři vykreslila?
Měl jsem tendenci trochu obhajovat jeho lidské slabosti, nikoliv ho dělat
lepším. Je to chytrák a despota, taky lakomec, který chce oklamat osud. Od začátku mi vadila jedna scéna s nožem, který se nakonec zredukoval na
zavírací kapesní nožík, a situaci to odlehčilo.

Důležitou součástí postav jsou kostýmy. Hrajete rád v těch dobových?
Kostýmy, výprava a scéna jsou v této pohádce mimořádně zdařilé. Taková
péče o výtvarnou stránku věci se nevidí tak často. Volba období 19. století je
originální a šťastná. Je to potěšení pro oko i duši.

Hodinářův učeň se natáčel také na krásných lokacích. Kde se vám líbilo
nejvíc?
Místa natáčení měla velký rozptyl a kolegové se dost nacestovali. Mě se
převážně týkal klášter v Doksanech a pak v Uherčicích u Znojma, které mám
velmi rád. Do Kryštofova údolí u České Lípy bych se soukromě asi taky nikdy
nepodíval, nejsem velký cestovatel.

Myslíte si, že žánr pohádky je nesmrtelný?
Žánr pohádky je nesmrtelný, ale nikoliv bezedný, a proto se jisté motivy
a schémata chtě nechtě opakují a vzájemně se sobě podobají. Vymyslet,
napsat a realizovat originální pohádkový příběh je kumšt. Pohádka režisérky
Jitky Rudolfové je v mnoha ohledech atypická a originální, a to je, pevně
doufám, dobré znamení.