Český lev zapomněl na smutné muže a ženu psychopatického cyklisty aneb V čem je dobré věřit divákům a kritikům

Znovu se tak potvrzuje, že akademici ČFTA (lidé od fochu) volí "lví" favority podle jiných preferencí než kritici v rámci svých "cen". Ve výsledku mají nezadatelné právo na existenci obě instituce, přičemž Český lev bude vždy ten usedlejší (má to souvislost s novou podobou sošky, na níž spořádaně dřepí na obráceném květináči?), zatímco Ceny české filmové kritiky propůjčí mediální prostor progresivnějším, v tématech aktuálním a mladším autorům (sem tam i za cenu toho, že nejsou takzvaně vyzrálí a projev budou ještě pár celovečeráků pilovat).

Český divák, který vyráží do kina jen občas a filmem takzvaně nedýchá, zažívá zmatek. Kritici kritizují a vypichují něco, zatímco akademici předkládají nekonečný zástup nominovaných projevující se tím, že to každoročně často "dostane" jeden, dva vyvolení. Letos to u "lvích" akademiků vyhrál životopis Toman (13 nominací) pojednávající o československém komunistovi s židovskými kořeny, který kupčil s Židy prchajícími do Izraele, financoval kontrarozvědku, ale nakonec ho totalitní systém požral zevnitř.

Od recenzentů si přes dvě hodiny dlouhý výpravný snímek vysloužil známku 66 procent, přičemž Ceny české filmové kritiky se byť jediné nominaci vyhly obloukem. Proč? Tendenční pojetí, příliš mnoho postav, dlouhá, nevýrazná podívaná, kvalitně natočená, zafinancovaná, vypravená a okostýmovaná. Což ale zdaleka nestačí. Podobně jako v případě Zlatého podrazu, který vyšel na 100 milionů korun, a "lví" akademici mu přiřkli 9 nominací na šošku Českého lva. Ceny české filmové kritiky? Ticho po pěšině. Desítky milionů korun a dobové kostýmy dle jejich názoru kvalitní film nedělají.

U kritiků v nominacích přitom zvítězil obdobný žánrový počin, Sedláčkův Jan Palach (5 nominací). Hned na druhém místě ovšem skončil komorní projekt Adama Sedláka ze sportovního prostředí Domestik (4 nominace). V případě Jana Palacha kritici ocenili komplexnost díla a kvalitu v jednotlivých kategoriích (film, režie, scénář, herečka, herec). Domestik zaujal odvahou, stylovým přístupem a technickými vychytávkami (film, režie, herečka, audiovizuální počin).

Akademii ČFTA a Českému lvu se vrací jako bumerang kritika, kterou si před roky vydupala odchod Petra Vachlera z vedení. Tedy elitářství, uzavřenost před "obyčejnými" diváky a neschopnost přiblížit podrobněji tuzemskou kinematografii veřejnosti. Ceny české filmové kritiky jsou na tom o poznání lépe, vznikly z výše uvedených důvodů, mají méně kategorií (takže jsou přehlednější), většinou nezapomenou upozornit na nový talent a aktuální audiovizuální formáty a podobně. Jejich stigmatech v očích veřejnosti ale může být ono "kritika" v názvu.

Český lev je prapodivnou skupinou žen a mužů od fochu, kteří budou jeden druhého poplácávat po ramenou a ujišťovat se navzájem, že je dobře, že se točí. Alespoň že po letech akademici ocenili talent a dopad režiséra slovinského původu Olma Omerzua (Všechno bude a 10 nominací, tak schválně, jestli už nějakou konečně promění v sošku...). Jako nominace z kolegiality působí 4 "zářezy" pro Tlumočníka a 5 pro Hmyz, kterým se pozoruhodný autor Jan Švankmajer loučí s režií celovečerních filmů. Zamrzí pouhé dvě nominace (zvuk, hudba) pro výše zmiňovaný Domestik a absence Úsměvů smutných mužů režiséra Svátka (mají "pouze" nestatutární Cenu filmových fanoušků). Minimálně v těch hereckých měl snímek našlápnuto solidně a u diváků byl poměrně oblíben (64 procent a osmé místo).

Jenže všechno je to málo platné, z více anket loňského roku totiž vyplývá, že to u diváků i kritiků vyhrál televizní dvojfilm Dukla 61 a střihový dokument The Nagano Tapes. Ani 100 milionů korun prostě památný film nedělá. Je čas na resuscitaci televizních cen Elsa?

Nejlepší české filmy roku 2018 podle uživatelů kinobox.cz najdete zde.