Zemřel spisovatel Petr Šabach, duchovní otec Pelíšků

Petr Šabach se narodil 23. srpna roku 1951 v Praze do rodiny vojáka z povolání. Bydleli v pražských Dejvicích, kde Petr Šabach odpozoroval a do knih přenesl svérázné postavičky lampasáků a dalších prorežimních lidí, o nichž ve svých humoristických textech psal.

Šabach odmaturoval v roce 1974 na Střední knihovnické škole, načež studoval kulturologii na Filozofické fakultě UK. Vlastní texty publikoval od poloviny 70. let časopisecky. Byl mistrem povídek, novel a kratších útvarů, které oplývaly autobiografickými prvky a často začínaly "u stolu v hospodě". První Šabachova autorská kniha Jak potopit Austrálii se věnovala každodenní realitě za komunismu, autor v ní utíkal na periferii a vyšla až v roce 1986.

Mezi roky 1974 a 1987 Šabach pracoval jako noční hlídač nebo v Domě u Kamenného zvonu na Staromětském náměstí. Po pádu komunismu vyučoval tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, což ho velmi bavilo a odvádělo od jeho generace, jejíž řady často řídly.

V rozhovoru s Ondřejem Bezrem z roku 2015 pro iDnes Šabach jednoznačně popřel, že by jeho tvorba byla generační výpovědí. Píše jednoznačně jen sám za sebe, spíš než za spisovatele se považuje za sběratele příběhů a historek, v čemž se podobá Bohumilu Hrabalovi. Před lety to Šabach dosvědčil ve zprávě ČTK: "Rád chodím na pivo a v hospodě vyslechnete spoustu historek. Hodně těch věcí je odposlouchaných. Vždyť já nejsem nic jiného než zloděj nejrůznějších příhod, které se snažím domýšlet."

Od Hrabala se nicméně Šabach lišil tím, že nebyl příznivcem takzvaného pábitelství. O přístupu k tvorbě hodně přemýšlel a nehodlal se stát prvoplánovým autorem vyfabulovaných konstruktů, dokládá Šabach v interview s Ondřejem Bezrem: "Příhody našich životů v mnoha případech pointu nemají a tak je potřeba se po nějaké poohlédnout. Pokud tedy myslíte, že všechno a za každou cenu pointu potřebuje. V životě jistě ne."

Mezi filmaři byl Šabach velkou inspirací pro mladšího Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, kteří debutovali muzikálem Šakalí léta (1993) podle Šabachovy stejnojmenné novely. Autobiografické prvky jsou zde jasné: Šabach vyhmátl chování dejvických lampasáků a mezigenerační konflikt na konci 50. let 20. století. Důležitá pro film byla též rock´n´rollová hudba, o níž se postaral Šabachův kamarád Ivan Hlas.

Pro režiséra Hřebejka a scenáristu Jarchovského nebyl spisovatel Šabach jen skvělým autorem, ale též kamarádem a mistrným vypravěčem historek. Hřebejk se s Šabachem nejprve seznámil během četby Jak potopit Austrálii a následně autora kontatoval. Pro o 15 let mladšího scenáristu Jarchovského byl Petr Šabach též obrovským zdrojem inspirace, jak pronesl pro České noviny: "Odešel velmi blízký kamarád, se kterým jsem měl vlastně spojenou celou tu svou pouť. Po celou tu dobu byl mojí inspirací."

Šabacha Jarchovský poznal, když byl ještě hodně mladý, přes jeho staršího bratra Michala, který chodil do třídy s Jarchovského tetou. A mezigenerační přátelství přineslo své ovoce. Největším "hitem", který podle Šabachovy předlohy vznikl, se staly jednoznačně Pelíšky (1998). Jan Hřebejk snímek natočil podle předlohy Hovno hoří a scenárista Petr Jarchovský do dějové linky zakomponoval vlastní rodinnou historii. Za inspirací nicméně jednoznačně najdeme Petra Šabacha.

Kromě dua Hřebejk-Jarchovský zadaptoval Šabachovu předlohu ještě režisér a producent Ondřej Trojan v retro ohlédnutí za dospíváním v komunismu Občanský průkaz (2010).

Petru Šabachovi vyšla před dvěma roky kniha A nakonec Vánoce. Loni obdržel za svůj spisovatelský um od PEN klubu Cenu Karla Čapka. Ocitl se tak ve vybrané společnosti Güntera Grasse, Václava Havla nebo Josefa Topola. Když se o zisku ceny v lednu roku 2016 dozvěděl, byl na návštěvě svého syna v USA. Šabach odmítl finanční hotovost 100 tisíc korun se slovy: "Já si tu cenu nedal." Když si uvědomíme, že Šabach tvořil takzvaně na volné noze, dokládá to jeho ryzí charakter a lásku k literatuře. Všechna čest.