"V pohřebnictví se točí obrovské peníze," říkají tvůrci vítězného kraťasu Backstage o muži z krematoria

Co pro vás znamená výhra Ceny Pavla Kouteckého?
Je to neskutečná pocta a jsme rádi, že se snímek líbil jak porotě, tak divákům.

Proč jste si vybrali jako téma portrét spalovače?
Prvotní impuls byl od školy, kde jsme měli splnit zadání na téma dokument. Dost nás ovlivnil snímek Spalovač mrtvol od režiséra Juraje Herze a moje sestra Klára, která začala chodit na medicínu. Hledali jsme něco, o čem se moc nemluví, a taky něco, aby to trochu šokovalo. Postupně jsme s Martinem řešili různé postupy a stylizaci, jak dokument natočíme.

Jak se takové natáčení v krematoriu vlastně dojednává?
Domlouvání natáčení bylo překvapivě jednoduché. S Martinem jsme jeli do Strašnického krematoria a na vrátnici nás poslali za panem Mlcochem a ten nás po krátkém rozhovoru seznámil s Ivošem. Když jsme Ivoše poprvé uviděli, strašně nás zaujal jako osobnost. Hned na místě jsme se domluvili, že to pro nás udělá, za což mu ještě jednou děkujeme.

Osobně mě vlastně mrzelo, že film má jen 10 minut. Nemáte ještě něco ve střižně? Nepřemýšleli jste o delším portrétu?
Určitě materiál ještě máme, ale Backstage s Ivošem Plačkem nebudeme natahovat. Vymysleli jsme to s Martinem jako krátkometrážní dokument, a tak by to asi mělo zatím zůstat. Kdybychom z toho chtěli udělat celovečerní dokument, tak bychom museli zvolit jiný přístup k natáčení.

Co vás po natáčení v krematoriu překvapilo, rozšířilo obzory? Jde mi o boření stereotypů a takových těch floskulí, která se tradují…
Asi nejvíc mě překvapil samotný Ivoš a jeho přístup k této práci. To bylo pro mě asi to nejhlavnější a nejzajímavější. Dále jsme zjistili, že existují biorakve, což jsme do té doby vůbec nevěděli, a nebo kolik stojí pohřeb. Musím říct, že v pohřebnictví se točí obrovské peníze a nejvíce mě zarazilo, když nám Ivoš řekl, že stát zrušil přídavky na pochování zesnulého. To zahrnovalo jak obřad a samotný proces kremace, tak i nádobu na pozůstatky. Toto všechno hradil stát. Od doby, kdy se tyto příspěvky zrušily, nemůže si většina sociálně slabších lidí samotný pohřeb vůbec dovolit. Nemají tak možnost důstojně pochovat svého bližního.

Pracujete coby režisérské duo. Jak máte rozdělenu práci? Na co se který z vás víc soustředí?
S Martinem jsme se dali dohromady už na střední škole, kde jsme začínali tvořit svoje první věci. S Martinem si moc rozumíme, co se týče filmu, máme stejný humor a názory, jak by měl snímek vypadat. Všechno vymýšlíme spolu a diskutujeme o různých nápadech a navzájem se doplňujeme. Já se především starám o kameru a Martin o režii.

Hodláte se i dál zabývat dokumentem? O jakých tématech přemýšlíte?
Ano, už máme takových pár nápadů, ale jsme ve fázi shánění peněz na další projekty. Ty bych ale nerad prozrazoval, tak se snad zase brzy uvidíme na další Ceně Pavla Kouteckého.