Ondřej Vetchý bude zachraňovat dceru v kriminálce Spravedlnost

Minisérii otevírá scéna, kdy dvacetiletá Lily (Elizaveta Maximová) přibíhá uprostřed noci do bytu svého otce, policejního vyšetřovatele Richarda (Ondřej Vetchý), aby se mu přiznala, že v sebeobraně zabila milence. Tím byl prominentní soudce Kowalski. Richard se pro dobro své dcery odhodlá k osudovému rozhodnutí – zamete stopy a tělo zakope. Kowalského ostatky jsou ale brzy nalezeny a vyšetřování je přiděleno kriminalistickému týmu, který vede právě Richard.

V následujícím interview představitel hlavní role Ondřej Vetchý mimo jiné říká, že „člověk je díky dětem nejzranitelnější.“

Čím si vás Spravedlnost získala a podle čeho se rozhodujete, zda se do nějakého projektu zapojíte?
Na všech projektech, do kterých se zapojím, mi velmi záleží. Dnes jsou pro mě kritéria výběru už ale trochu jiná než dříve – jsou to konkrétní lidé, konkrétní autoři, režiséři, štáb. Je to pro mě příležitost tyto lidi znovu potkávat a je pravděpodobné, že kdybych s nimi nepracoval, tak je neuvidím pět, deset let nebo také už nikdy. S Peterem Bebjakem jsme spolupracovali na Případech 1. oddělení a byla to práce velmi utěšená, mám ho moc rád. Jeho přítomnost ve Spravedlnosti pro mě byla tím největším důvodem.

Byla díky tomu, že jde o autorský projekt, spolupráce s Peterem Bebjakem odlišná?
Peter je velmi inteligentní režisér, který se dokáže věnovat i velmi složitým věcem. Je schopný je pochopit – a teď mám na mysli ta provozně realizační hlediska. A i když zde mohlo dojít k určitému rozvolnění formy, protože nebyl vázán skutečnými případy, mohl si dovolit do Spravedlnosti vnést určitý subjektivní vhled. Myslím, že i přes to se dokázal striktně držet a zachovávat formální postupy vyšetřování a ke všemu si dohledat potřebné množství informací.

Srovnání s Případy 1. oddělení je ale tak trochu na místě…
Co se týče mé postavy, určitě tam nějaká pojítka jsou. V obou projektech jsem byl otcem dcery, kterou jsem vychovával sám, což je vždy velmi obtížné. Ve Spravedlnosti byla situace jiná tím, že Richardova dcera je již dospělá, má už svůj vlastní život. Myslím, že od ní trochu utíkal k práci a unikal tak své zodpovědnosti a výčitkám svědomí a nejen tato skutečnost obě postavy determinovala. Myslím, že i to byl jeden z důvodů, proč nakonec upřednostní svoji dceru před svou prací.

Vložil jste do postavy Richarda něco ze sebe?
Sebe vkládám do všeho, co dělám, jinou možnost ani nemám. Jsem kolikrát překvapen mírou své investice a tím, co to ve mně vyvolá. Sám jsem otcem, mám děti. I proto pro mě tato témata bývají velmi citlivá.

V čem konkrétně?
Pro lidi je opodstatněním existence lidského druhu to, že dobře vychovají svoje děti. Je to pro ně největší výzva a odpovědnost, kterou v životě mají. Vše, co zažijí navíc, je bonusem, přidanou hodnotou. Výchova dětí je elementární a bazální věc, a to zejména v demokracii. Pokud lidé svou deprivací neochrání a ohrozí své děti, nikdy nemůže dojít k tomu, aby se někam posunuli. Je to nesmírně důležité pro zdravý a svobodný vývoj dětí. Já jsem naštěstí nic z toho, co ve Spravedlnosti Richard, nezažil. Je to ale téma, které patří k těm nejbolestivějším a nejsilnějším. Pokud je člověk normální, je v něm potřeba své děti chránit přirozeně zakódována. Člověk je zkrátka díky svým dětem nejzranitelnější.

Přemýšlel jste nad tím, jak byste se v podobné situaci zachoval vy?
Samozřejmě. Když se i v takovémto případě rozhodnete chránit své dítě, pak je vaše rozhodnutí definitivní a uděláte vše proto, aby se to podařilo. Vaše kroky i jejich důsledky jsou pak nevratné.

I díky tomu, že Spravedlnost zpracovává velmi silné téma, byly pro vás nějaké scény těžké?
V jedné scéně jsem byl úplně zmatený, a to když jsem svým kolegům musel lhát. Hloupě a nepřesvědčivě jsem argumentoval, až jsem se sám sobě musel smát. Z hlediska mé postavy bylo toto počínání naprosto iracionální, protože Richard byl vynikající policista a byl postaven do situace, ve které nikdy předtím nebyl. Mně se to jako herci nikdy předtím nestalo.

Na druhou stranu ani Richardovi kolegové nemají úplně čistý štít…
Každý člověk si s sebou po celý život nese svoje slabosti, hříchy a chyby. A pokud není psychopat, není schopen nic z toho, co v životě udělal špatně, vytěsnit, nebo jen tak hodit za hlavu. Má v povaze ohromnou úzkost a nesvobodu z toho, že tato zranění vyhřeznou a znovu a znovu budou zraňovat. Ve Spravedlnosti jsou ale tato zranění extrémní a mnohem závažnější než v běžném životě. Je to o to horší a žalostnější, že jde o lidi, kteří ve většině reprezentují zákon a jeho vymahatelnost.

Dá se na roli kriminalisty nějak speciálně připravit?
Takto asi nepřistupuji k žádné roli. Mám k dispozici jenom to, jaký jsem, jak jsem schopen se do postavy vžít, vcítit a pochopit zadání. Mozek vás při hraní ohraničuje, dává vám hranice a já se vždy musím dostat do stavu, aby mi nepřekážel. Jsem přesvědčen, že i ve vrcholně exaktních oborech lze na některé věci přijít jen iracionálním způsobem, empatií, sdílením.

Spravedlnost je minisérie – tedy něco mezi filmem a seriálem. Jak vám osobně tento formát vyhovoval?
Vyhovoval. Je pro mě těžko představitelné, že v něčem uvíznu třeba na dva roky. Televizím obecně nejvíc vyhovuje formát seriálu. Je to dané podmínkami, a to samozřejmě i finančními. Tady to bylo uzavřené a já jsem měl své počínání celou dobu pod kontrolou. Pro mě to byla skvělá práce.