Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho vzdá hold finské sportovní hvězdě

Olli Mäki se narodil v roce 1936 a jeho první sportovní úspěch je spojen s Prahou – v roce 1957 se zde umístil jako druhý na amatérském mistrovství Evropy v boxu. V roce 1959 již titul získal a o rok později přešel do řad profesionálů. V roce 1962 přišel nejzásadnější zápas jeho kariéry – na Mistrovství světa v Helsinkách boxoval proti Američanovi Daveymu Mooreovi. Zápas tehdy sledovalo téměř 24 000 diváků a právě na pozadí této sportovní události se odehrává nevšední romance Olliho a Raiji. 

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho (2016) nadchl kritiky i diváky na loňském ročníku MFF v Cannes, kde jako první finský film v historii zvítězil v prestižní sekci Un Certain Regard. Snímek je ceněný především pro svoji výraznou estetiku, bezchybnou formální stránku, autentické herecké výkony hlavních představitelů a originálně vystavěný scénář plný vřelosti a lidskosti. Hollywood Reporter jej označil za „malý zázrak“, magazín Variety pak za „kouzelný obraz doby“.

Kdy jste se dozvěděl o příběhu Olliho Mäkiho? Co vás přimělo k tomu, že jste se o něm rozhodl natočit film?
Bylo to v roce 2011, tehdy jsem potkal Olliho a Raiju v Kokkole. Olli má Alzheimera v pokročilém stadiu, ale stále si pamatuje staré události. Vyprávěl mi o tom zápase na mistrovství v roce 1962, a když mi na konci příběhu řekl: „Byl to ten nejšťastnější den mého života,“ a usmíval se při tom, musel jsem se nevěřícně zeptat: „Jak to?“ A on mi vyprávěl, že v ten samý den si s Raijou koupili snubní prstýnky. Hezký příběh, pomyslel jsem si, ale trochu moc klasický na to, aby ho někdo znovu převyprávěl. Ale jak šel čas, Olliho příběh mi nešel z hlavy. Proč koupil ty prstýnky ve stejný den? O boxu jsem toho moc nevěděl, ale i tak mi bylo jasné, že když se připravujete na mistrovství světa, měl byste se zápasu věnovat na sto procent. Koupit si svatební prstýnky ve stejný den by podle mě mělo být naprosté tabu. A tak jsem se začal v Olliho příběhu šťourat víc do hloubky a zjistil jsem, že je plný krásných detailů a že je natolik komplexní, že se nakonec svou jedinečností vymyká běžným příběhům.

Jak běžní lidé na Olliho Mäkiho vzpomínají?
Pokud ne přímo jako na národního hrdinu, tak aspoň jako na hrdinu pracující třídy. Obecně je rozhodně považován za jednoho z nejlepších boxerů, který kdy z Finska vzešel. Po porážce s Daveym Moorem boxoval Olli Mäki až do roku 1973, vyhrál mistrovství Evropy v roce 1964, takže předvedl i řadu dobrých zápasů a zanechal po sobě odkaz, který v národním povědomí částečně překryl vzpomínku na onu porážku v roce 1962. Někteří lidé tvrdí, že Olli Mäki nebyl dost ambiciózní a neměl tu správnou povahu, aby se kdy stal významným boxerem, že byl moc hodný a moc velký dobrák. K té pověsti přispíval mimo jiné i fakt, že Olli nikdy nechtěl své protivníky knokautovat. Měl pocit, že to není třeba, když už to vypadalo, že má zápas vyhraný. Okolnosti, které z vás dělají dobrého člověka, vás tedy někdy nevynesou až na vrchol ve vašem sportu.

Jaký je váš vztah se skutečným Ollim Mäkim? Podílel se nějak na filmu?
Několikrát jsem se od té doby s Ollim a Raijou potkal. Olli je ale bohužel natolik nemocný, že o filmu pořádně ani neví. Raija je nádherná osoba a hodně nám pomohla. Párkrát se přišli podívat na natáčení a vlastně jsou ve filmu i vidět – v úplně posledním záběru. Skutečný Olli a Raija míjejí naše postavy a ta filmová Raija se ptá: „Myslíš, že taky jednou budeme jako oni?“ „Myslíš staří“? „Ano, a šťastní.“ „Jasně, že budeme,“ odpoví Olli v podání Jarrka Lahtiho.

Jak jste dával dohromady herce? Používal jste na place nějaké zvláštní techniky?
Výběr herců je podle mě základ režisérovy práce. Na tento film jsme dělali obrovský casting, ale v případě tří hlavních postav jsme nakonec skončili u herců, na které jsem myslel od samého začátku. Zdá se mi, že tato skupinka má stejnou dynamiku jako postavy ve filmu. Přinejmenším bylo zřejmé, že mezi nimi rychle vznikne. Jarkko Lahti (Olli Mäki) hrál hodně v divadle, ale tohle je jeho první velká role v hraném filmu. Jarkko je z Kokkoly, ze stejného místa jako Olli Mäki. Začal boxovat, jakmile jsem mu řekl, že uvažuji o natáčení filmu o Ollim Mäkim a že by v něm mohl hrát. Krom toho se zúčastnil dvou amatérských zápasů a během natáčení hodně zhubnul.

Proč jste se rozhodl, že snímek natočíte černobíle na 16 milimetrový film?
Zkoušeli jsme hodně různých materiálů, film i digitál, ale nakonec se ukázalo, že správnou texturu má právě Kodak Tri-X. Je to černobílý inverzní film, velmi specifický materiál. Nešlo jen o to, jak vypadá, ale i jaký z něj máte pocit. Cokoli na něj natočíte, dostane nádech šedesátých let. Když jsme si prohlédli výsledky testů, bylo to snadné rozhodování. Cítili jsme, že s tímhle materiálem se diváci přenesou do šedesátých let a nebudeme muset podtrhávat dobovou atmosféru záběry na předměty, auta nebo účesy typické pro toto období. Museli jsme objednat všechny zásoby, co byly v Evropě, a pak všechno, co měli ve Státech, a pak nám ještě Kodak musel něco vyrobit. Myslím, že to není filmový materiál určený na celovečerní snímek. Používal se pro novinové spoty v šedesátých a sedmdesátých letech.