50%
Nádraží
- Komedie
Jaký je váš vztah k železnici?
Celé dětství jsem strávil ve vlaku. My jsme neměli auto. Takže když jsem se někam přemísťoval, tak vlakem. Myslím si, že prostředí železnice znám velmi dobře. I vláčky jsem měl jako dítě, to je jasný.
Celé dětství jsem strávil ve vlaku. My jsme neměli auto. Takže když jsem se někam přemísťoval, tak vlakem. Myslím si, že prostředí železnice znám velmi dobře. I vláčky jsem měl jako dítě, to je jasný.
Železnice je mikrosvět, který funguje sám o sobě. Co zajímavého jste tam zažil?
Všechno, co jsem tam kdy zažil, jsem napsal do scénářů, takže to diváci uvidí. Jsou tam situace na veřejných záchodech, v různých zákoutích v parku, v restauraci a nástupní hale i ve vlaku při cestě někam. Myslím, že všechno nezvyklé, co lze zažít, tak lze zažít právě na nádraží.
Všechno, co jsem tam kdy zažil, jsem napsal do scénářů, takže to diváci uvidí. Jsou tam situace na veřejných záchodech, v různých zákoutích v parku, v restauraci a nástupní hale i ve vlaku při cestě někam. Myslím, že všechno nezvyklé, co lze zažít, tak lze zažít právě na nádraží.
Upoutávka:
Každé nádraží má svou specifickou atmosféru. Bez koho si nádraží neumíte představit?
Ten duch nádraží spočívá v kombinaci všech. Proto i v naší show hrajeme spoustu postav. Dnes si to vlastně neumím představit bez nikoho, ani bez taxikáře, ani bez Inda, který tam prodává ve fastfoodu.
Ten duch nádraží spočívá v kombinaci všech. Proto i v naší show hrajeme spoustu postav. Dnes si to vlastně neumím představit bez nikoho, ani bez taxikáře, ani bez Inda, který tam prodává ve fastfoodu.
Na hlavním nádraží v Praze jste strávili dost času. Jak na vás lidi reagovali, když jste na sobě měli masky? A nepoznali vás?
Spoustu cizinců jsme odbavili. Když jsme byli v nádražáckých uniformách, tak jsme v podstatě nemohli točit, protože jsme byli zavaleni Japonci, kteří hledali nějaký spoj.
Spoustu cizinců jsme odbavili. Když jsme byli v nádražáckých uniformách, tak jsme v podstatě nemohli točit, protože jsme byli zavaleni Japonci, kteří hledali nějaký spoj.
Radili jste jim dobře, nebo jste je posílali na špatnou stranu?
Myslím, že jsme se chovali jako klasičtí nádražáci. Předstírali jsme, že to víme, i když jsme to nevěděli. A když jsme točili v takzvaném Sherwoodu, tak jsme si klidně mohli založit drogový byznys. Já tam byl jako černoch, který prodává drogy, a po chvíli jsem tam měl frontu, kterou jsem mohl odbavovat. Nejvíc teď jede rivotril. Vůbec jsem nevěděl, co to je, ale prý to je nějaký prášek, který předepisují psychiatři. Nevím ale, jestli ho berou jen tak, nebo z něj něco vaří. Rozhodně to ale byla věc, kterou chtěli nejvíc. Zvláštní to bylo.
Myslím, že jsme se chovali jako klasičtí nádražáci. Předstírali jsme, že to víme, i když jsme to nevěděli. A když jsme točili v takzvaném Sherwoodu, tak jsme si klidně mohli založit drogový byznys. Já tam byl jako černoch, který prodává drogy, a po chvíli jsem tam měl frontu, kterou jsem mohl odbavovat. Nejvíc teď jede rivotril. Vůbec jsem nevěděl, co to je, ale prý to je nějaký prášek, který předepisují psychiatři. Nevím ale, jestli ho berou jen tak, nebo z něj něco vaří. Rozhodně to ale byla věc, kterou chtěli nejvíc. Zvláštní to bylo.
V pěti jste ztvárnili padesát postav. To znamená spoustu kostýmů. Jak to znesnadňovalo natáčení?
Myslím, že náš pořad může být pro diváka hodně zajímavý právě kvůli kostýmům a maskám. Využívali jsme takzvané protetické latexové masky, kdy je pak ta proměna opravdu veliká. Samozřejmě, že některé masky a kostýmy jsou o líčení, paruce a kníru. To se chystáte na roli třeba hodinu, ale u těch protetických masek trávíte v maskérně třeba i pět hodin, takže jsme měli nástupy ve čtyři ráno a teprve v devět jsme šli točit. Navíc ta maska se kazí, takže jakmile ji máte na sobě, musíte začít točit. Když jsme chtěli točit delší dobu, museli jsme masky zafixovat více, ale pak šly opravdu blbě dolů. I čtyři dny po použití nějaké masky jsem se budil s polštářem nalepeným na obličeji. A opravdu to nešlo dolů. To bylo strašný. Taky jsem vypozoroval, že postupně jsem tyto masky psal jen kolegům a sám sobě jen kníry a účesy.
Myslím, že náš pořad může být pro diváka hodně zajímavý právě kvůli kostýmům a maskám. Využívali jsme takzvané protetické latexové masky, kdy je pak ta proměna opravdu veliká. Samozřejmě, že některé masky a kostýmy jsou o líčení, paruce a kníru. To se chystáte na roli třeba hodinu, ale u těch protetických masek trávíte v maskérně třeba i pět hodin, takže jsme měli nástupy ve čtyři ráno a teprve v devět jsme šli točit. Navíc ta maska se kazí, takže jakmile ji máte na sobě, musíte začít točit. Když jsme chtěli točit delší dobu, museli jsme masky zafixovat více, ale pak šly opravdu blbě dolů. I čtyři dny po použití nějaké masky jsem se budil s polštářem nalepeným na obličeji. A opravdu to nešlo dolů. To bylo strašný. Taky jsem vypozoroval, že postupně jsem tyto masky psal jen kolegům a sám sobě jen kníry a účesy.
V Nádraží hrajete i ženské postavy. Jak si to užíváte?
Rozdíl je, když máte jen paruku a když masku, ve které vás lidé nepoznají. To si pak začnete hrozně užívat. Hrál jsem prodavačku v butiku a hrozně mě bavilo si tak z toho butiku vyjít a jen tak se procházet po okolí.
Rozdíl je, když máte jen paruku a když masku, ve které vás lidé nepoznají. To si pak začnete hrozně užívat. Hrál jsem prodavačku v butiku a hrozně mě bavilo si tak z toho butiku vyjít a jen tak se procházet po okolí.
V Nádraží jste si zahrál dvacet postav. Která vám byla nejmilejší?
Když jsem psal scénář, tak jsem neuvažoval, kdo z nás bude koho hrát. To rozhodování začalo až později. Mnohdy mám rád i postavy, které hrají kluci. Ale ze svých jsem si oblíbil postavu taxikáře, které jsem se docela bál, protože jsem ji točil mezi reálnými taxikáři. Ten můj taxikář totiž není moc hodnej. A hrozně mě překvapilo, jak ti ostatní řidiči reagovali pozitivně. Že znají tento typ mezi sebou a dávali mi rady. I kostým vylepšovali. Říkali, že nesmím mít černý ponožky, ale bílý, a radili mi fígle, jak obrat cizince.
Když jsem psal scénář, tak jsem neuvažoval, kdo z nás bude koho hrát. To rozhodování začalo až později. Mnohdy mám rád i postavy, které hrají kluci. Ale ze svých jsem si oblíbil postavu taxikáře, které jsem se docela bál, protože jsem ji točil mezi reálnými taxikáři. Ten můj taxikář totiž není moc hodnej. A hrozně mě překvapilo, jak ti ostatní řidiči reagovali pozitivně. Že znají tento typ mezi sebou a dávali mi rady. I kostým vylepšovali. Říkali, že nesmím mít černý ponožky, ale bílý, a radili mi fígle, jak obrat cizince.
Vy jste Nádraží režíroval. Hrají v něm velmi osobití herci. Jak se režírují?
V Nádraží jde o autorské hraní, kde se každému snažím dát prostor, aby mu v té postavě bylo dobře a aby byl co nejzábavnější. Vymýšlím postavení kamer a technické záležitosti, ale není to jako klasická režie filmu. Je to spíš herecký mejdan.
V Nádraží jde o autorské hraní, kde se každému snažím dát prostor, aby mu v té postavě bylo dobře a aby byl co nejzábavnější. Vymýšlím postavení kamer a technické záležitosti, ale není to jako klasická režie filmu. Je to spíš herecký mejdan.
Na kolik klapek jste točili jednotlivé skeče?
Někdy opravdu na hodně. Třeba Geňa hraje velmi tělnatou paní na veřejných záchodech a vypadá neskutečně vtipně. Opravdu nebylo jednoduchý to s ním vydržet a nesmát se.
Někdy opravdu na hodně. Třeba Geňa hraje velmi tělnatou paní na veřejných záchodech a vypadá neskutečně vtipně. Opravdu nebylo jednoduchý to s ním vydržet a nesmát se.
