Kmeny
- Dokumentární
Fenomén, který je dobře známý ze světových srazů fanoušků (takzvaných conů), našel úrodnou půdu i v tuzemských městech a vesnicích. Jak se se svéráznými vyznavači superhrdinů natáčelo? To nám prozradil režisér 4. dílu Kmenů Jan Strejcovský. Jeho příspěvek o Cosplay můžete sledovat dnes od 22:00 na druhém programu České televize.
Kostýmovaní fanoušci jsou fenoménem především ve světě. Jak se vám stoupenci hledali v českých městech a vesnicích?
V českém prostředí se mi cosplayeři nabízeli rovněž jako na talíři, totiž na svých pravidelných conech - velkých srazech, na kterých přibližně každého čtvrt roku společně rozžívají své postavy.
V českém prostředí se mi cosplayeři nabízeli rovněž jako na talíři, totiž na svých pravidelných conech - velkých srazech, na kterých přibližně každého čtvrt roku společně rozžívají své postavy.
Bylo těžké proniknout do jejich světa? Jsou to z podstaty extroverti?
Do vnějšího světa cosplayerů, tedy do jejich hemžení a pózování na conech, šlo proniknout jako po másle (když už jsme u těch gastronomických příměrů), ale jejich vnitřní svět mi je záhadou dodnes. Přes všechnu ochotu protagonisty moje dotěrné psychologické otázky spíše dráždily a tak je povětšinou nechávali bez pozoruhodnější reflexe.
Do vnějšího světa cosplayerů, tedy do jejich hemžení a pózování na conech, šlo proniknout jako po másle (když už jsme u těch gastronomických příměrů), ale jejich vnitřní svět mi je záhadou dodnes. Přes všechnu ochotu protagonisty moje dotěrné psychologické otázky spíše dráždily a tak je povětšinou nechávali bez pozoruhodnější reflexe.
Co vás na jejich světě překvapilo či zaujalo?
Na světě cosplayerů mě překvapila vážnost, s jakou se pojímají jako podle určitých návyků žijící komunita. Asi v polovině natáčení se proti nám s velkou vervou zvedla nečekaná vlna odporu, která nám vyčítala neprofesionalitu v nahlížení na cosplay pro přílišnou intimitu otázek, snahu o přehnanou stylizaci nebo "neadekvátní" výběr postav. Vyhrocené vášně mi musel pomoci zklidnit tým dramaturgů v čele s neomylně účinkujícím Vladimirem 518.
Na světě cosplayerů mě překvapila vážnost, s jakou se pojímají jako podle určitých návyků žijící komunita. Asi v polovině natáčení se proti nám s velkou vervou zvedla nečekaná vlna odporu, která nám vyčítala neprofesionalitu v nahlížení na cosplay pro přílišnou intimitu otázek, snahu o přehnanou stylizaci nebo "neadekvátní" výběr postav. Vyhrocené vášně mi musel pomoci zklidnit tým dramaturgů v čele s neomylně účinkujícím Vladimirem 518.
Určitě v případě cosplayerů zaujme oddanost a zapálenost pro věc. Mě napadá navíc jedna záležitost – že si tím někteří z nich naplňují svou identitu. Jak o tom přemýšlíte vy?
Naplnění identity nějakým obsahem funguje určitě ve všech subkulturách. U cosplay je to umocněné tím fikčním světem diametrálně odlišných pravidel, z kterého postava, s níž se ztotožňuji, pochází. Jeden z protagonistů mi ve filmu říká, že mu převlek dává především oproštění od vlastní identity, druhý zase poukazuje na nepřeberné možnosti jejího rozšíření a emocionálního vybití, protože v našem světě se přece nesetkáme se situací, kdy "potkáme draka, se kterým můžeme bojovat."
Naplnění identity nějakým obsahem funguje určitě ve všech subkulturách. U cosplay je to umocněné tím fikčním světem diametrálně odlišných pravidel, z kterého postava, s níž se ztotožňuji, pochází. Jeden z protagonistů mi ve filmu říká, že mu převlek dává především oproštění od vlastní identity, druhý zase poukazuje na nepřeberné možnosti jejího rozšíření a emocionálního vybití, protože v našem světě se přece nesetkáme se situací, kdy "potkáme draka, se kterým můžeme bojovat."
Je výrazný rozdíl mezi cosplayery ve větších městech a na vesnicích?
Žádný výrazný rozdíl jsem nezaznamenal, zapálené nadšence často najdeme i v zapadlé dědině, z které natěšeně přiharcují na con do velkého světa.
Žádný výrazný rozdíl jsem nezaznamenal, zapálené nadšence často najdeme i v zapadlé dědině, z které natěšeně přiharcují na con do velkého světa.
Jaký máte nejbizarnější zážitek z natáčení?
Když jsme s Iron Manem procházeli sídlištěm, obklopila nás rozjařená partička malých Romů. Předháněli se v řevu napodobováním superhrdinů a Iron Man se vprostřed jejich rozpustilého dovádění nemohl ani hnout. Tak jsem mu zpoza kamery přikázal, ať přiletí do záběru. Suverénně nejvyklidněnější protagonista filmu se poprvé a naposled urazil, jak že má asi létat v kostýmu, ve kterém se sotva vleče. Zjistil jsem si tak svým dílem Kmenů, že skutečná proměna do vysněných bytostí má své poměrně úzce vymezené hranice.
Když jsme s Iron Manem procházeli sídlištěm, obklopila nás rozjařená partička malých Romů. Předháněli se v řevu napodobováním superhrdinů a Iron Man se vprostřed jejich rozpustilého dovádění nemohl ani hnout. Tak jsem mu zpoza kamery přikázal, ať přiletí do záběru. Suverénně nejvyklidněnější protagonista filmu se poprvé a naposled urazil, jak že má asi létat v kostýmu, ve kterém se sotva vleče. Zjistil jsem si tak svým dílem Kmenů, že skutečná proměna do vysněných bytostí má své poměrně úzce vymezené hranice.
