Totalita. Šedivá, chudá, všudypřítomná. A každý se před ní snaží někam utéct. Mladá Slovenka Klára utekla do Čech, ženatý disident Tomáš do její náruče a estébák Antonín k představě, že je v jeho silách tyhle dva od sebe odtrhnout a ji získat pro sebe. Ne, to není láska, ani vášeň a dost možná ani perverze. To je posedlost, chorobná touha, zběsilost, která mu zatemnila mozek a ovládla srdce. Když Antonín vejde, jakoby někdo zhasnul...

Dvanáct let nenatočil Radim Špaček film. Ale to čekání se vyplatilo. Víc než vyplatilo. Po punkových snímcích Mladí muži poznávají svět z válkou rozvrácené Jugoslávie a po zpátku vyprávěném experimentu Rychlé pohyby očí, který si dokonce vykoledoval Plyšového lva za nejhorší film roku, se Špaček v thrilleru Pouta prezentuje jako sebevědomý a zralý filmař. "Doufám, že v kontextu českého filmu tak trochu punkový pořád jsem, ale jinak co k tomu říct - asi jsem dozrál nebo co?" směje Špaček.

Scénář k temnému thrilleru z umakartové doby vznikl až nečekaně prozaicky. "Kdysi dávno jsme šli s kamarádem z kina ze Scorseseho Casina a říkali si, jak by asi takový film vypadal, kdyby se odehrával ve stejné době v Čechách," říká filmový publicista Ondřej Štindl, pro něhož jsou Pouta celovečerním debutem. To byl úplný zárodek a začátek více než sedmileté cesty, kterou před třemi lety ohrozil festivalový i divácký úspěch německého filmu Životy těch druhých. "Když jsem si v německých novinách přečetl, o čem film je, zdálo se mi, že je konec," vzpomíná Štindl. Bál se, že téma viselo ve vzduchu a že ho prostě někdo předběhl. Teprve po více než půl roce sebral odvahu a na film, který to dotáhl až k nominaci na Oscara, vyrazil do kina. "Ulevilo se mi, protože Životy těch druhých vyprávějí jinak a o něčem jiném než Pouta, společného mají opravdu jen zaměstnání hlavního hrdiny," říká Štindl.

"Byl to skvěle napsaný příběh, strhující, emotivní, jeden z nejlepších scénářů, jaké jsem kdy četl," říká producent filmu Vratislav Šlajer (Kdopak by se vlka bál, seriály Letiště a Přešlapy). Sehnat na něj peníze ale nebylo vůbec snadné. "Z České televize nás vyrazili dveřmi, tak jsme se vrátili oknem," směje se v narážce na fakt, že Praze se látka nezamlouvala, za to v Ostravě po ní rádi sáhli. Další krizový moment přišel ve chvíli, kdy se už dohodnutá rozsáhlá mezinárodní koprodukce zhroutila. "Naštěstí projekt mezitím nabral natolik silnou vnitřní energii, že už nešel zastavit," vzpomíná producent.

V hlavní roli doslova září Ondřej Malý, herec královehradeckého Klicperova divadla a manžel herečky Pavly Tomicové, který se s filmem zatím potkával opravdu jen výjimečně. Kvůli roli se dokonce naučil a zase odnaučil kouřit! Jak vnímá postavu Antonína on sám? "Jako člověka, který jde z jedné místnosti do druhé a otevírá dveře, za kterými myslí, že najde uspokojení, štěstí a klid. Ale čekají ho jen další a další nepokojné místnosti, a proto jde v očekávání dál a otvíráním dalších a dalších dveří ubližuje nejenom sobě, ale i čím dál většímu počtu lidí okolo. A není pro něj polehčující okolnosti ani to, že je nemocný, i když on sám si toho není až tak docela vědom," říká postavou i jménem malý herec, ale velký výkonem.

Natáčelo se nejen v Praze, ale i Kralupech nad Vltavou, Ostravě či Bratislavě. "Najít kus starého socialistického sídliště dneska není vůbec lehké," říká Špaček. "Na každém paneláku najdete buď zateplení, plastová okna nebo aspoň billboard a my se chtěli vyvarovat dodatečných úprav obrazu, protože jsme nevěděli, jestli na ně budeme mít peníze." Nakonec tvůrcům vytrhla trn z paty bratislavská Petržalka, kde jsou ještě místa, kde mohli kameru bez problémů postavit. Interiéry státní bezpečnosti se natáčely v bývalé budově Rudého práva v Praze Na Poříčí, interiéry průmyslového závodu ve Vítkovických železárnách v Ostravě.

Pouta vstoupí do českých kin 4. února a ačkoliv jde o vůbec první českou premiéru letošního roku, už teď se spekuluje, že by na příštích Českých lvech mohl patřit k favoritům. Radim "Plyšák" Špaček zkrátka slaví oslnivý comeback.